Implementace CLILu
do české školy

5.1 Vymezení integrace ve výuce

Pod pojmem integrace se rozumí propojování či spojování cílů a obsahů vzdělávání. Při plánování integrace se sdružují požadavky na žáka v nový komplexní celek, jenž v procesu učení i v jeho výsledku dostává nový rozměr. Přidaná hodnota integrace není v kvantitě začleněných „obsahů“, ale ve způsobu propojení těchto obsahů. Takovýto přístup podporuje holistický přístup ve vzdělávání, ve kterém žák může dosahovat lepších výsledných znalostí, postojů a dovedností. „Integrace je obohacení výsledného celku novou kvalitou, kterou by oddělené obsahy či tematické celky nemohly přinést.“ (Hesová, 2012). Jistá roztříštěnost poznatků v jednotlivých vyučovacích předmětech může být právě integrací překonána.

Integrace je podle rámcových vzdělávacích programů propojení vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů a oblastí.

Integrovaná výuka propojuje teorii s praktickým životem s cílem sbližovat vzdělávací obsah několika oborů na základě tematické podobnosti. Pro vznik integrovaného vyučovacího předmětu mohou být vodítkem mezipředmětové přesahy a vazby. Podpora komplexního přístupu k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování, patří mezi jeden z principů rámcových vzdělávacích programů. L. Podroužek k tomu ve své publikaci uvádí: „Sjednocujícím prostředkem je nejen téma, ale i cíl výuky. Integrované kurikulum je založeno především na multilaterálních vazbách v obsahu učiva, které umožňují poznání světa jako celku.“ (2002).

Loga