Implementace CLILu
do české školy

5. CLIL a rámcové vzdělávací programy

Tato kapitola ukazuje, jak Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) umožňuje integraci jazyka a nejazykového předmětu. Stěžejní koncept CLILu 4C´s odpovídá hlavním principům, které právě RVP ZV podporuje. Kapitola odpovídá na základní otázky: co rozumíme pod pojmem integrace a co je předmětem integrované výuky formou CLILu. Přináší náměty na propojení vzdělávacích obsahů ve školních vzdělávacích programech a v obecné rovině se zamýšlí nad tím, jak CLIL výuka přispívá k rozvoji klíčových kompetencí.

 

Pozice jazyků se v současném vzdělávání proměňuje. Kromě vyučovacího jazyka, ve kterém probíhá většina výuky ve škole (zahrnuje cizí jazyky, regionální jazyky, jazyky menšin a migrantů), je rozlišována role jazyka jako vyučovacího předmětu a role jazyka v ostatních předmětech. Pojem vyučovací jazyk smazal pomyslnou hranici mezi mateřským jazykem a cizím jazykem.1 Zohledňuje se tím nejenom odlišnost žáků a studentů na školách, kdy ne všichni sdílejí stejný výchozí mateřský jazyk, ale i potřeby současné informační společnosti, ve které je komunikační role jazyka zvláště klíčová.

Jazyky prostupují všemi vyučovacími předměty a všemi procesy školní reality. I proto je jazykové vzdělávání v RVP ZV součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, která zároveň předpokládá integrace různých vzdělávacích oborů, kdy může jazyk sehrát významnou roli.

V rámci CLILu se cizí jazyk stává součástí vybraných vyučovacích nejazykových předmětů, a dochází tak k integraci. Metodologie CLIL přináší do výuky nejazykového předmětu to nejcennější, co jazyková výuka může nabídnout:

  • přirozené použití jazyka (komunikace),
  • výrazně uzpůsobený vyučovací obsah v cizím jazyce (obsah),
  • přesnější a analytické myšlení (poznávání),
  • interkulturní poznávání (kultura).

Koncept 4C´s (Do Coyle, 2006), tj. čtyř C, reprezentující komunikaci (communication), obsah (content), poznávání (cognition) a kulturu (culture) plně odpovídá hlavním principům RVP ZV, které následně uvádíme ve vztahu k možnostem jejich rozvoje v rámci CLIL výuky:

  1. RVP ZV: klíčové kompetence, pomocí nichž se v procesu vzdělávání zdůrazňuje orientace na vědomosti a dovednosti uplatnitelné v praktickém životě
    CLIL: vhodně zvolené výukové strategie ve výuce CLIL mohou postupně a přirozeně rozvíjet všechny klíčové kompetence, např. včetně komunikačních strategií žáka
  2. RVP ZV: vzdělávací obsah formulovaný pomocí očekávaných výstupů
    CLIL: v CLIL výuce se definují výukové cíle a aktivity dle náročnosti na základě Bloomovy taxonomie
  3. RVP ZV: průřezová témata jako okruhy aktuálních problémů současného světa, např. multikulturní výchova
    CLIL: v CLIL výuce je kladen důraz na rozvoj interkulturních dovedností
  4. RVP ZV: komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu včetně vhodné integrace a volby různých metod a forem výuky
    CLIL: CLIL výuka je založena na integraci vzdělávacího obsahu a výběru vhodných a různorodých strategií ve výuce
  5. RVP ZV: stanovováním základních bodů vzdělávacího procesu umožňuje RVP ZV učitelům efektivně integrovat cizí jazyk a nejazykové vyučovací předměty v rámci jejich školních vzdělávacích programů 
    CLIL: v CLIL výuce je nutné zohlednit výukový kontext školy, ročníku a třídy a vhodně modifikovat jak podmínky, tak i výukové materiály 

 

Z pohledu školního vzdělávacího programu představuje koncept 4C´s:

  • komunikaci založenou na vzdělávacím obsahu cizího jazyka a kompetenci komunikativní,
  • obsah založený na vzdělávacím obsahu nejazykového vyučovacího předmětu,
  • poznávání na základě očekávaných výstupů a zapojení klíčových kompetencí,
  • kulturní dimenzi založenou na vzdělávacím obsahu průřezových témat.

 

 

  1. Pojem „vyučovací jazyk“ nebo „jazyk instrukcí“ se objevuje zhruba od roku 2005 ve všech studiích Jazykové divize Rady Evropy. Dostupné z WWW: http://www.coe.int/t/dg4/linguistic/Schoollang_EN.asp
Loga