Implementace CLILu
do české školy

3.2 Bilingvní výuka na území České republiky

Zavádění bilingvní výuky v České republice se objevilo již na začátku 90. let minulého století. Od roku 1990 byl tento program realizován jednak v rámci projektu MŠMT ČR, jednak plně nebo částečně také na dalších školách, kde byla bilingvní výuka MŠMT ČR tolerována. V letech 1990 až 1995 probíhalo bilingvní vzdělávání ve formě pětiletého studia na čtyřech školách (dvě v Čechách, dvě na Moravě) pouze ve francouzštině. Od roku 1996 bylo toto vzdělávání organizováno formou šestiletého studia na celkem dvanácti školách (sedm v Čechách, pět na Moravě, jazyky: anglický, francouzský, italský a španělský). Jednalo se o všeobecně nebo přírodovědně zaměřený typ vzdělávání, ve kterém bylo několik všeobecně vzdělávacích předmětů vyučováno v jiném než mateřském jazyce. Výuku zajišťovali zahraniční a čeští učitelé plně kvalifikovaní pro výuku daného předmětu. Čeští učitelé procházeli zdokonalovacími jazykovými a metodickými kurzy ve zvláštních studijních pobytech v zahraničí, které většinou připravovala zahraniční partnerská instituce, kterou každá škola měla.

Situace se významně změnila po zvýšení autonomie škol. Nejenže bilingvní vzdělávání už není výsadou několika bilingvních škol, na nichž probíhal experiment MŠMT ČR, ale zejména zavádění CLILu na školách je podporováno jak na státních, tak i na soukromých školách. Zatímco plně bilingvní vyučování některého nejazykového předmětu vyžaduje akreditaci MŠMT ČR, implementace CLILu je plně v kompetenci ředitelství školy a závisí na kvalifikovanosti učitelského sboru školy a dalších faktorech (např. na zájmu žáků a jejich rodičů o tento typ výuky).

Loga