Implementace CLILu
do české školy

1. Pojem CLIL

První kapitola vymezuje základní pojmy CLILu, bilingvní výuku a další formy jazykového vzdělávání. Přináší informace o důvodech vzniku těchto forem vzdělávání. Poukazuje na specifika, výhody a možná úskalí CLILu v českém prostředí a naznačuje směr, kterým se CLIL na počátku 21. století ubírá.

 

CLIL, Content and Language Integrated Learning čili obsahově a jazykově integrované vyučování, označuje ve svém nejširším smyslu výuku nejazykového předmětu s využitím cizího jazyka jako prostředku komunikace a pro sdílení vzdělávacího obsahu. Obsah nejazykového předmětu je rozvíjen za pomoci cizího jazyka a zároveň cizí jazyk slouží při zprostředkování daného vzdělávacího obsahu. Tento typ integrované výuky si stanovuje dva základní cíle – obsahový a jazykový, který je často doplňován třetím, jenž definuje, které dovednosti a strategie budou rozvíjeny a jakým způsobem. CLIL představuje nový pedagogický přístup v celém vzdělávacím systému a v současné době je v České republice hnán snahou obohatit jazykové vyučování. Mluvíme-li však o CLILu, pak se nejedná o novou výuku jazyků či výuku cizích jazyků v jiné formě.

CLIL odráží dnešní globalizovaný pohled na svět. Jednotlivé obory a disciplíny se vzájemně prolínají, propojují a obohacují. V tomto směru klasický typ vzdělávání, který preferuje výuku jednotlivých předmětů odděleně, již neodpovídá potřebám doby. Současná kurikula umožňují integraci vyučovacích předmětů a vzdělávacích oborů, což CLIL reflektuje. Kromě toho realizace CLILu přináší i nové postupy, které podněcují mnohem aktivnější úlohu žáka ve vzdělávacím procesu.

CLIL se velmi rychle rozšiřuje (nejenom) v evropském kontextu, a to ve dvou formách. Jednou z nich je tzv. hard CLIL představující výuku, v níž část nebo celé osnovy jednoho i více vzdělávacích oborů jsou vyučovány v jiném jazyce než mateřském. Tato forma je často podřízena vzdělávacímu obsahu (obsahovému cíli) a je primárně realizována učiteli nejazykových předmětů. V tzv. soft CLILu učitelé jazyků začleňují tematický obsah daného nejazykového předmětu s tím, že výběr obsahu je podřízen jazyku (jazykovému cíli).

V této publikaci se především zabýváme tzv. hard formou CLILu, jelikož se více přibližuje naší představě o integraci obsahu a jazyka. Pokud má být CLIL inovací ve vzdělávání, pak teprve propojená a promyšlená výuka nejazykového obsahu a cizího jazyka se může stát jednou z nejefektivnějších forem vyučování. Jestliže chceme používat cizí jazyk jako komunikační nástroj, pak jazyk nemůže „diktovat“ obsahovou složku výuky. Skutečná integrace je ta, u které jsme schopni určit, které jazykové prvky vhodně zpřístupní našim žákům informace a které jim lépe pomohou myšlenky analyzovat, pracovat s nimi, přizpůsobovat je a utvářet nové.

Vhodnými realizátory CLILu jsou učitelé s aprobací v daném oboru a v cizím jazyce. V pedagogické praxi CLIL často uplatňují učitelé odborného předmětu (nejazykového) s velmi dobrou jazykovou znalostí. CLIL také realizují učitelé cizího jazyka, kteří na vybraném obsahu vyučují cizí jazyk. Ti však často sledují jen jeden výukový cíl, a to jazykový. V jazykové výuce monitorují pokroky žáků v cizím jazyce, i hodnocení probíhá pouze z cizího jazyka. V tomto smyslu proto spíše hovoříme o realizaci mezipředmětových vztahů v rámci cizojazyčné výuky.

Loga