Implementace CLILu
do české školy

14.12 Objektivita hodnocení

Průběžné hodnocení je v mnoha ohledech komplexnější a časově náročnější než sumativní hodnocení. V  kontextu CLILu je však mnohem spravedlivější. Je lépe uzpůsobeno situaci ve třídě se žáky s různou úrovní dovedností. Při práci s různorodými skupinami žáků v CLILu rozhodně převažují výhody nad nevýhodami. Jedním z problémů při práci ve třídě s různě schopnými žáky je, že jejich schopnost používat při výuce cizí jazyk je značně nesourodá a rozdíly v úrovni o to větší. Zdá se, že v případě jazykově podprůměrného žáka, který ale pilně pracuje, aktivně se zapojuje při skupinové práci a snaží se jazyk CLILu používat v co největší míře, je průběžné hodnocení mnohem spravedlivější. Existuje celá řada kritérií pro hodnocení výkonu a kompetencí, které umožní i (jazykově) slabšímu žákovi, aby si zlepšoval hodnocení. 

Bentley (2010) doporučuje pro hodnocení výsledků ve cvičeních, úkolech i celých tematických celcích používat jednoduché výroky typu „umí“. Například ve výuce zeměpisu lze cíl Porozumět fyzickým krajinným prvkům a charakteru osídlení horského prostředí u žáků hodnotit takto:

  • vyhledá informace z různých zdrojů,
  • určí fyzické krajinné prvky,
  • určí charakter osídlení,
  • efektivně uspořádá informace.

Všechny tyto dovednosti týkající se znalosti předmětu vyžadují znalost jazyka i jeho použití, ale přímo ho netestují. Jazyk má opět funkci prostředku poznání. Všechna tato kritéria mohou být hodnocena na stupnici například od 1 do 3, kde 3 označuje vyšší míru splnění úkolu než 1. V tom případě je hodnocení spravedlivější s ohledem na nadprůměrné žáky.

Loga