Implementace CLILu
do české školy

14.1 Cíle a výstupy

Hodnocení v rámci praxe CLIL, kdy se žáci učí obsah určitého předmětu v cizím jazyce, vyžaduje specifický přístup. Provázanost cílů a výsledků hraje při hodnocení výuky v CLILu stejně důležitou roli jako v jiném hodnocení, ale situaci komplikuje ještě jeden faktor, a tím je cizí jazyk. Ústředním principem hodnocení výuky metodou CLIL je problematika jazykových požadavků a jazykových rizik. Mezi konceptuálními (pojmovými) znalostmi a jazykovou úrovní je u žáků vždy nesoulad. Žák, který se učí předmět v dalším jazyce (L2)1, toho vždy ví více, než kolik je schopen vyjádřit. Při výuce CLILem se žáci, pokud pracují s autentickými texty2, musejí vyrovnat s mnohem vyššími vstupními (a pravděpodobně i výstupními) požadavky. Proto se musí při hodnocení brát zřetel právě na jazykový faktor, a to obzvláště (nikoliv výlučně) při testování. Jazyk nesmí být faktorem, který brání žákovi vyjádřit pojmy nebo prokázat dovednosti a postoje, které jsou výstupními cíli výuky. Jak uvádí Coyle (2010): „Učitel si při přípravě a plánování výuky uvědomuje, co chce naučit a jaký je obecný záměr výuky CLIL. Odpověď na otázku jazyka a obsahu je dána prioritou těchto cílů.“

Totéž platí i pro hodnocení v mateřském jazyce (L1), resp. ve vyučovacím jazyce, ale v mnohem menší míře. Právě proto je třeba zdůraznit, že v tzv. hard  formě CLILu, kde se cíle vztahují primárně k obsahu, hodnotíme daný vzdělávací obsah (učivo), nikoliv jazyk. Tuto problematiku ještě více rozvineme v dalších podkapitolách. Avšak i v případě tzv. soft formy CLILu, kdy se cíle vztahují primárně k jazyku, můžeme trvat na tom, že testovat máme konceptuální obsah, nikoliv jazyk. I zde je jazyk jen prostředkem k vyjádření obsahu. Je pravděpodobné, že pokud žák bude postrádat dostatečné jazykové dovednosti, nebude úspěšný. K této problematice se ještě vrátíme, až se budeme zabývat otázkou, jak hodnotit jazyk jako součást konceptuálních a procesních cílů.

  1. Zkratka L1 odkazuje na mateřský jazyk, zkratka L2 odkazuje na první cizí jazyk uživatele.
  2. Neadaptované ani jinak upravované texty, které jsou primárně určeny pro rodilé mluvčí.
Loga