Implementace CLILu
do české školy

14. Hodnocení a CLIL

Tato kapitola vychází z obecných principů v hodnocení a testování žáků, které se aplikují v rámci CLILu. Budeme sledovat, jak může CLIL proměnit náš pohled na hodnocení. Rozlišíme mezi sumativním a formativním hodnocením a určíme, které z nich je běžnější a užitečnější v kontextu integrované výuky. Prozkoumáme metody testování, hlavně v souvislosti s požadavky a riziky užívání cizího jazyka při výuce jiného předmětu. Pokusíme se stanovit, jak lze dosáhnout spravedlivého hodnocení žáků v CLILu. Detailně se zaměříme na to, co přesně označuje pojem „obsah“ a jak k němu přistupovat při hodnocení žáků v CLILu. Pozornost věnujeme také otázce, jak lze hodnotit zároveň jazyk a obsah. Přístupy k hodnocení ukážeme na příkladech CLILu v anglickém jazyce, v němž je oblast hodnocení a testování popsána nejšířeji.

 

 

Hodnocení a evaluace

Tyto dva pojmy jsou mnohdy zaměňovány a bývají zdrojem zmatku a nejasností, proto je nyní stručně vysvětlíme. Pod pojmem evaluace je možné si představit stanovení kvality či systematické přisouzení hodnoty, dodejme někoho či něčeho, a to při použití kritérií a oproti danému standardu. Tím, že provádíme evaluaci, stanovujeme kvalitu. Je tedy možné pomocí dotazníku vyhodnotit výuku. Oproti tomu prof. Harlen definuje hodnocení jako „proces rozhodování, shromažďování a posuzování podkladů, které vypovídají o žákově učení a jeho dovednostech“ (2006). Hodnocení tedy není výsledkem, ale procesem dokládání pokroku v oblasti znalostí, dovedností, postojů a názorů. Je možné hodnotit žáky různými způsoby, prostřednictvím testu nebo hodnotit ty jejich činnosti v rámci výuky, které jsou pozorovatelné.

Slovo pozorovatelný hraje naprosto klíčovou roli, protože se budeme zabývat hodnocením, nikoliv evaluací. Může se však stát, že se tyto dva pojmy budou překrývat. Evaluací se však budeme zabývat později. O hodnocení nemůžeme hovořit, aniž bychom se vyhnuli pojmu cíle. Je zhola nemožné žáky hodnotit, aniž bychom si předem stanovili výstupní cíle. Výstupem rozumíme pozorovatelný výsledek. Při jakémkoliv hodnocení se musí cíl vztahovat k něčemu, co lze sledovat na žákově chování či výkonu. Takže pokud je cílem určit příčiny a důsledky 1. světové války, jde o platný cíl, protože je možné sledovat (zvolenou formou testování), zda je žák schopen tyto věci určit, či nikoliv. Všimněte si, jak významnou roli v této definici cíle hraje sloveso určit. Jestliže je ale cílem naučit se rozdíly mezi architekturou období baroka a osvícenství, jde o neplatný cíl, protože nevíme, jak může žák prokázat to, co se naučil. Možná se to naučil, ale je to obtížné určit. Sloveso naučit se je třeba doplnit další, paralelní aktivitou, která je sledovatelná. Teprve potom se stane cílem.

Loga