Implementace CLILu
do české školy

12.1 Úrovně jazyka v CLIL

Mohlo by se zdát, že jazyková náročnost CLILu tkví v množství nové odborné slovní zásoby. Na úrovni základní školy či nižších stupňů víceletých gymnázií (tedy při dosahování referenční úrovně A2 či A1 dle SERR) odborná terminologie často přesahuje úroveň jazyka, kterou žáci mají či mohou mít. Odborná slovní zásoba by proto neměla být cílem výuky, ale prostředkem pro osvojení obsahu, nástrojem, který učitel žákům zprostředkuje a usnadní jeho používání. Odbornost textů je však jen jedna stránka jazyka – v integrovaných hodinách se setkáváme hned s několika rovinami, viz přiblížení komplexu 4 jazykových oblastí u Cumminse, Snowa v kapitole Pojetí, principy a cíle CLIL výuky. Tyto základní úrovně jazyka v CLIL hodině se dají charakterizovat následovně:

Jazyk odborných pojmů neboli odborná slovní zásoba je jednou z úrovní jazyka, do níž patří i slova a slovní spojení, která mají v běžné komunikaci jiný význam (například anglický výraz square žáci znají jako výraz pro náměstí nebo čtverec, ne však už jako výraz pro mocninu nebo umocnit na druhou, stejně tak výraz table znají spíše jako stůl, méně pravděpodobně jako tabulku). Pro tuto úroveň bývá nejsnazší dodat oporu pomocí scaffoldingu. Může jít o slovníčky připravené na plakátě, zapsané do sešitu, zpracované učitelem nebo žáky do seznamů, pojmových map, nebo třeba o ilustrace s popisky. Nejčastěji jde o jednotlivá slovíčka nebo obraty. S ohledem na přesnost odborného předmětu není zpravidla možné zvolit jednodušší výraz, kterým by bylo možné odborný termín nahradit.

Druhá úroveň jazyka představuje pro učitele skutečnou výzvu. Označuje se jako tzv. akademický jazyk, tedy úroveň cizího jazyka, kterou žáci potřebují zvládnout, aby mohli splnit zadané úkoly. Na rozdíl od odborné slovní zásoby se většinou jedná o celé struktury. Aby se žáci mohli zeptat, musejí znát jazykovou strukturu otázky v daném čase, aby mohli formulovat hypotézu, musejí umět podmínkové věty nebo pracovat s modálními slovesy, aby mohli vyjádřit příčinu a následek, musejí znát příslušné spojky nebo odpovídající výrazy – a tak bychom mohli pokračovat dále. Zpravidla nejde o výrazy týkající se pouze probíraného předmětu, ale o výrazy a struktury související se zapojením vyšších kognitivních funkcí (schopnost řešit problémy, plánovat, organizovat, odhadovat, analyzovat, porovnávat, hodnotit apod). Učitel se tak musí u každé aktivity zastavit a uvědomit si, jaký jazyk budou žáci potřebovat, aby mohli říct nebo zapsat odpověď, uvědomit si, jestli je pro ně tato struktura dobře známá a bezpečná, tedy jestli se budou moci soustředit na odborný předmět, aniž by museli řešit problém s tím, že nedokážou vyjádřit odpověď. Učitel musí nabídnout scaffolding i pro tuto úroveň. A protože jde o rovinu jazykových struktur, měl by v rámci budování nápověd žákům představit právě ucelené struktury, které budou moci při plnění úlohy používat. Na druhou stranu, ve většině případů existuje jednodušší způsob, jak i složitější myšlenku vyjádřit. Učitel by měl být připraven každé své zadání přeformulovat, měl by také vědět, jakou nejjednodušší šablonu mohou žáci zvolit pro odpověď. Konkrétní aktivity pro rozvoj akademického jazyka si ukážeme v následujících podkapitolách.

Třetí úrovní je tzv. jazyk periferní. Jde o základní, běžně používané fráze v hodině, jazyk pro jednoduchou komunikaci, tedy fráze běžné konverzace a sociálního kontaktu. Ve školním kontextu sem patří např. úvodní pozdrav, dotaz na správný význam nebo překlad slovíčka, dovolení o uvolnění na toaletu, prosba o půjčení tužky nebo porozumění jednoduchým pokynům učitele spojeným s organizací třídy a učebního procesu (sedněte si, otevřete knihu na straně 7 apod.). V kognitivní rovině sem spadá především základní úroveň – zapamatování si. Učitel by měl cíleně pracovat i s tímto periferním jazykem, vést žáky důsledně k tomu, aby v těchto jednoduchých situacích používali cizí jazyk. Pokud totiž dovolí, aby žáci v této rovině sklouzávali k mateřskému jazyku, narušuje tím celistvost hodiny a dává žákům signál, že v určitých úrovních komunikace je cizí jazyk méněcenný. V úvodních hodinách CLIL je možné se žáky vypracovat plakát se základními instrukcemi v cizím jazyce, sepsat a viditelně ve třídě vyvěsit často používané fráze, na které pak učitel může během výuky poukazovat. 

V každé hodině se budou objevovat všechny tři úrovně jazyka. Stejně tak libovolné materiály, které žákům předložíme, budou pracovat jak s akademickým a odborným výrazivem, tak i se zcela jednoduchými vazbami. Důležité je neomezit se při výuce na odbornou slovní zásobu. Je třeba mít na paměti, že žákům mohou v porozumění bránit nejen složité a neznámé výrazy, ale třeba obtížný gramatický čas nebo komplikovaná skladba věty.

Loga