Implementace CLILu
do české školy

11.8 Práce s chybou

Citlivá práce s chybou hraje v CLILu důležitou roli. V souladu s principy, na nichž je metodologie CLILu vystavěna, by chyba měla být vnímána jako přirozená součást procesu učení, důkaz aktivity žáka, příležitost k dalšímu učení. Výzva, před kterou učitel stojí, je jednak na chybu správně zareagovat, jednak rozpoznat, kde má chyba kořeny – jestli primárně v neznalosti odborné látky, nebo v jazykové nedostatečnosti, případně jestli není způsobena kulturním neporozuměním, případně kognitivní náročností úlohy.

Ve výuce CLILem se učiteli doporučuje pracovat s tzv. skrytou opravou chyby. Žák pronese výpověď, která je správná, srozumitelná, ale jazykově chybná. Učitel odpověď schválí jako správnou, na chybu ani explicitně neupozorní, ale žákovskou odpověď zopakuje bez chyby. Jde-li totiž především o správný obsah sdělení a až ve druhé řadě o formu, je takový přístup ideálním řešením. Učitel tak dává žákovi jasný signál v tom, že obsah jeho odpovědi byl v pořádku, a pro ostatní modeluje žádoucí formulaci.

Dalším kontextem, kde se v CLILu s neznalostí (chybou) cíleně pracuje, je zprostředkování významu. Žáci se setkávají s řadou nových výrazů a frází, jejichž význam neznají. Již dříve jsme psali o tom, že CLIL staví na dosavadních zkušenostech žáka a snaží se na něj přenést aktivitu. Místo toho, aby učitel dal žákovi slovíčko přeložit, žák odvozuje význam z kontextu, po učiteli požaduje potvrzení, upravuje svou představu podle zpětné vazby, kterou dostává. Celý tento proces zprostředkování významu je vlastně společné vyjednávání o významu slova nebo fráze.

Uvedeme dvě ukázky, kde dochází ke zprostředkování významu slov. V prvním případě v situaci, kdy žák neporozuměl výrazu, který použil učitel. Ve druhé ukázce pak bude žák vyjednávat o významu slova, které nesprávně použil.

 

Příklad zprostředkování významu slov

Učitel Did you get a high mark?

Začátek konverzace. Učitel ví, že žáci předchozí hodinu dostali známky z testu z chemie, zahajuje vlastní hodinu krátkými osobními rozhovory, ptá se žáka, jestli dostal dobrou známku.

Žák Eeee…huh?

Signalizuje nepochopení.

Učitel Good grade? Nabízí jinou formulaci.
Žák Good mark? Spojil informaci z úvodu s novou formulací, ověřuje, jestli porozuměl správně
Učitel Good grades are A’s and B’s – did you get an A in Chemistry?

Nabízí další nápovědu. Uvádí příklad „high marks“ a uvádí dotaz do kontextu.

Žák Oh no in test … yes … B

Pochopil kontext i dotaz, váhá, jestli odpovídat „ne, nedostal jsem A“, nebo „ano, dostal jsem dobrou známku“.

Učitel So you did get a high mark.

Zopakuje, aby si žák zafixoval strukturu, kterou na začátku rozhovoru neznal.

Žák Well, yes, I did.  

 

Vyjednávání o významu může zahájit i učitel, pokud žák chybně použije slovo nebo výraz. Učitel tak v danou chvíli přestává zastávat roli toho, kdo sděluje absolutní pravdy (tohle slovíčko je špatně, použij tohle), ale simuluje rodilého mluvčího cizího jazyka, který se snaží porozumět. 

Žák … and then I found my walnut under the table.

Špatně si pamatuje slovo wallet – peněženka, místo toho používá podobně znějící walnut – vlašský ořech.

Učitel Your walnut?

Ověřuje, jestli správně slyšel. Signalizuje, že význam slova je nejasný.

Žák Yes, my walnut.

Myslí si, že učitel jen neslyšel.

Učitel Oh. I heard you. I just don‘t understand the word.

Upřesňuje, že jde o význam slova.

Žák Yeah, walnut. Where I put my money.

Popisuje funkci peněženky, doprovází gestem.

Učitel Oh, your wallet!

Z popisu a gestiky pochopil význam, doplňuje správný výraz.

Žák Wallet? Ujišťuje se, že rozuměl správně.
Učitel Yes, your wallet – that‘s where you put your money.

Zopakuje, aby si žák zafixoval výraz, který na začátku rozhovoru spletl, použije stejnou definici jako žák.

 

V obou případech chyba nastartovala daleko intenzivnější a věrohodnější konverzaci. Vznikla totiž skutečná potřeba komunikovat. Je důležité vést žáky k podobně pozitivnímu náhledu na chybu právě tímto způsobem.

Loga