Implementace CLILu
do české školy

10.2 Základní postupy při CLILu

I když se zásady a principy efektivní výuky CLIL v pojetí různých autorů liší, v základních principech se shodují. Někteří autoři dokonce tvrdí, že integrovaná výuka vyžaduje takový didakticko-metodický přístup, který by prospěl i každé monolingvní výuce (např. Leisen, 1999). Dualita cílů v CLIL se musí projevit jak při plánování výuky, tak při volbě a adaptaci materiálů, v průběhu hodiny i při hodnocení integrované výuky. Ze základních postupů při CLIL popsaných níže zřetelně vystupuje proměňující se role učitele v CLIL výuce. Učitel má za cíl nikoliv předávat hotové poznatky v cizím jazyce, nýbrž přenést těžiště hodiny na žáka a zejména:

  • motivovat žáky k učení, nabízet jim dostatek podnětů a usnadňovat práci v cizím jazyce,
  • volit vhodné motivující materiály a přiměřené výukové strategie,
  • přizpůsobit jazykovou náročnost znalostem žáků a náročnosti probírané látky,
  • pomoci žákům strukturovat a osvojovat si nové poznatky a dovednosti,
  • podporovat otevřenou a přátelskou atmosféru ve školní třídě,
  • zařadit aktivizující metody výuky a různorodé formy práce, při kterých žáci spolupracují a komunikují,
  • proměňovat výukové strategie a střídat vhodné formy prezentace, které zohlední rozdílné styly učení,
  • maximálně využít předchozích zkušeností žáků, tyto zkušenosti aktivovat a propojit s novými poznatky nebo dovednostmi,
  • chybu u žáků vnímat pozitivně a prezentovat ji jako příležitost k učení,
  • vést žáky k reflexi vlastního rozvoje a zvolených metod řešení a učení se.

Obecně platí, že náročnost by se v hodinách CLIL měla zvyšovat pouze v jedné oblasti – pokud učitel zavádí novou odbornou látku, měl by pečlivě volit jazyk, který je žákům snadno dostupný. Naopak v případě, že učivo je žákům povědomé či dokonce známé, je možné zvyšovat požadavky jazykové. Již dříve jsme v této publikaci upozorňovali na to, že v integrované výuce se nesetkávají jen jazyková a obsahová složka. Do hry vstupuje ještě kognitivní náročnost a kulturní odlišnosti. Učitel by měl být schopen adekvátně volit obtížnost s ohledem na všechny čtyři složky integrované výuky (4 C´s). Měl by hledat cesty, jak žáky naučit překonávat obtíže, které se v jednotlivých složkách mohou projevit. To například znamená, že když učitel zadává kognitivně náročný úkol, měl by se ujistit, že žáci mají dostatečné jazykové prostředky, aby mohli prokázat, že úkolu porozuměli a zvládli ho vyřešit.

Plánování vyučovací jednotky CLIL by mělo začínat vyhodnocením východisek: Co už žáci umí? Co dokážou říct? Co už se učili? S čím mají zkušenosti? a pokračovat formulací obsahových a jazykových cílů a možnostmi jejich hodnocení: Co chci, aby uměli? Jak ověřím, že to skutečně zvládli? K dosažení cílů učitel volí vhodné strategie a materiály – Co všechno mohu použít a jak? Jaké možnosti prezentace mám? Jaké typy výstupů chci po žácích? Jaké strategie pro výuku zvolím? 

Učitel také musí předem zvážit nutnost a možnost podpory, kterou žákům nabídne. Měl by hledat cesty, jakými způsoby by mohl informace zprostředkovat nebo jaké možnosti prezentace žákům nabídne. Z toho vyplývá i volba vhodné formy organizace práce: Jak budou žáci s materiály pracovat? Jaké možnosti komunikace mi dané uspořádání umožňuje, jaká rizika nese?

V průběhu hodiny musí učitel mít na paměti, jaká je jeho role v hodině, monitorovat práci žáků a správně pracovat s chybou: Jak moc mám/mohu/musím do hodiny zasahovat? Jak žáky opravit tak, abych je neodradil / a? 

To všechno jsou kroky, které učitel provádí i v běžné výuce. V CLIL však přibývá ještě druhá dimenze – k jazyku se přidává obsahová složka a cíle, kterých chce učitel v této rovině dosáhnout, k odbornému předmětu přibývá cizí jazyk, jehož rozvoj chce učitel CLIL umožnit a který představuje důležité kritérium pro volbu materiálů i strategií.

V souladu se současnými didaktickými trendy se i výuka CLIL odklání od tradičního transmisivního modelu vyučování. Jejím hlavním prvkem je to, že v každé fázi hodiny (při plánování, volbě materiálů a strategií, v průběhu hodiny i v hodnocení aktivit) by učitel měl zohledňovat jak odborný předmět, tak i cizí jazyk, a vyvažovat cíle tak, aby zvyšoval náročnost integrované výuky po jednotlivých složkách.

Loga