Implementace CLILu
do české školy

7.4 Vhodné vyučovací předměty pro realizaci CLILu

Cílem školy je zvážit a správně určit, které vyučovací předměty jsou nejvhodnější pro CLIL program. Zahraniční zdroje mluví o „rizikovosti“ předmětů z pohledu zavedení CLIL ve smyslu názoru veřejnosti na potenciální riziko, které s sebou zavedení CLIL nese (může jít o riziko v různých rovinách, např. že žáci nebudou rozumět, že bude ohroženo jejich vzdělávání, konkurenceschopnost nebo národní identita).

Nízké riziko s sebou nese aplikace CLILu na předměty, které mají nižší kognitivně-lingvistickou hodnotu, jako je např. tělesná výchova, umělecké předměty a volitelné předměty (semináře, pracovní činnosti apod). Rizikovější předměty jsou ty, které jsou považovány za prestižnější, nezbytné nebo kulturně žádoucí (např. občanská výchova). Rizikový faktor také souvisí s lingvistickými znaky vyučovacího předmětu, jako je dějepis nebo sociální vědy, které jsou obecně chápány jako jazykově náročné. V matematice je jazyk ještě více konkrétní a může komplikovat pochopení látky, na druhé straně matematika pracuje se symbolickým a grafickým zápisem, který může přechod mezi jazyky přirozeně zprostředkovat, tím zaujímá zvláštní postavení.

Přírodní vědy, tedy biologie, chemie a fyzika, jsou často také vnímány jako „prestižní“ a náročné, ovšem na úrovni základní školy lze u nich rozdíl od předmětů hodně vázaných na text stavět na experimentálním vyučování a symbolickém zápisu, čímž se jejich „rizikovost“ snižuje.

Vyučovací předmět informační a komunikační technologie (ICT) je obecně vnímán jako málo rizikový, protože i bez oficiálního zavedení CLILu je často přirozeně vyučován alespoň částečně v anglickém jazyce pro svoje specifika a výrazy, které se mnohdy ani nepřekládají.

Množství a rozsah jazyka jakéhokoliv vyučovacího předmětu by nemělo být rozhodující pro přijetí nebo odmítnutí CLIL programu. Celkové množství jazyka v daném vyučovacím předmětu může být viděno někdy jako přínosné a jindy jako nezvladatelné v souvislosti s daným probíraným tématem a důrazem na CLIL. Klíčový však je způsob přístupu k předmětu a učivu a také konkrétní očekávání, které škola od CLILu má. Volba konkrétních předmětů tak úzce souvisí s tím, jaké obecnější cíle si škola v rámci výuky CLILu klade. Vyučovací předmět zeměpis – na rozdíl od biologie – například požaduje práci žáků s delším textem v cizím jazyce, což ale neznamená, že je předmětem rizikovějším pro CLIL. Naopak takový text může být brán jako vhodnější ke zjednodušení a ke zlepšení čtení s porozuměním v cizím jazyce. Je-li tedy obecným cílem školního programu CLIL zvýšení komunikativních dovedností žáků v cizím jazyce, může být výbornou volbou právě zeměpis vzhledem ke svému rozsahu a tematické povaze.

O výhodách vyučovacího předmětu matematika v souvislosti s CLILem se vedou četné spory. Tento vyučovací předmět se vyznačuje absencí tradičního textu, a proto může být spojován s problémy s pochopením dané látky. Je také otázkou, jestli zavedení CLIL pouze v matematice může přispět ke zlepšení celkové úrovně angličtiny na škole ve stejné míře jako v jiných předmětech. Na druhé straně právě nemožnost spolehnout se na textové vyjádření vede učitele k hledání jiných přístupů a metod ke znázornění látky; nedostatečná jazyková vybavenost zase žáky vede k užívání symbolického zápisu a k soustředění se na skutečně klíčové vztahy a souvislosti. Existují proto dva ryze protichůdné názory na CLIL v matematice, z nichž jeden  staví na přirozeném zavedení moderních metod orientovaných na žáka do výuky ze strany učitele a vyšší aktivaci žáků a druhý tvrdí, že je to natolik specifický obor, že pokud by byl jediným předmětem CLILu na škole, není zaručeno zlepšování jazykových kompetencí žáků.

Loga